Kelsův rekord pětinásobného nositele titulu Kůň roku v Americe v letech 1960-1965, nebyl nikdy překonán. Vyhrál celkovou částku 1 977 896 dolarů, závodil na písku i na travnatých drahách a měl obrovské množství obdivovatelů, včetně klubů fanoušků, po celou dobu své kariéry, která začala 4. září 1959. Kelso závodil třiašedesátkrát, vyhrál 39 dostihů, jako druhá přišel dvanáctkrát, dvakrát jako třetí a pětkrát jako čtvrtý. Neumístil se jen v pěti dostizích a byl koněm a nejvyrovnanějšími výkony v historii severoamerických dostihů. Vítězil na různě dlouhých tratích od 1200m po 3600m, na všech typech povrchů, na dvanácti různých dostihových drahách a jezdilo jej šest různých žokejů. Třikrát přišel jako druhý ve známém dostihu Washington D.C International, konaném každoročně v závěru roku v Laurer Parku, ale 11. listopadu 1964 nakonec získal stále unikající vítězstvív tomto závodě výhrou 90 000 dolarů, nejvyšší cenou jeho dlouhé a úctyhodné kariéry. Kelso byl pravděpodobně nejslavnější valach na světě. Jakmile se vzpamatoval z operace provedené na počátku jeho kariéry, běžel třikrát v Atlantic City, kde vyhrál svůj debut v kurzu 6:1, což byl nejlepší kurz, jaký na něho byl kdy vypsán, a v dalších dvou dostizích přišel jako druhý. Zranění jej na na následujících šest měsíců vyřadilo ze závodní dráhy. V červnu vyhrál v Monmouth Parku pod vedením svého nového trenéra, bývalého žokeje Carda Hanforda. V roce 1960 byl poražen pouze jednou, v dostihu Arlington Classic, a byl pro tento rok zvolen Koněm roku. Po několik let stál v čele amerických dostihů, v nichž obvykle zvítězil, ale párkrát se také stalo, že ho handicaper příliš velkým handicapem poškodil. Výkonnost koní závodících v rovinových dostizích má po třech letech závodění tendenci klesat, ale Kelso závodil poctivě a statečně až do roku 1966, kdy odešel na odpočinek.