Články od Tereza Komárková

Slovo drezura je francouzského původu - dressage znamená původně vztyčit v přeneseném významu pak cvičit zvířata. Každý jezdecký kůň by měl procházet základy drezury. První zmínky o výcviku koní lze nalézt ve spisech, řeckého filozofa, historika a vojevůdce Xenofónta (žil přibližně v letech 430-355 př. n. l.). (jedná se o spisy Hippachikos- O povinostech velitele jízdy a Peri hippikés- O jezdectví:pozn. překl.) Xenofón jako první označil jezdectví za vědu a umění. Jeho myšlenky byly inspirací renesančním jezdcům v Itálii, kteří se živili zásady ,,klasického" jezdeckého umění. Na těch vyrostlo moderní umění jízdy na koni. Klasická pravidla jízdy byla většinou udržována jen armádou, v níž se vyskytovali také nejlepší a nejdisciplinovanější jezdci. Rovněž první drezúrní soutěže v 19.století byli vlastně určeny k porovnání vlastností nejlépe vycvičených důstojnických koní. číst dál

Parkurové skákání je jezdecký sport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami. Za svůj vznik vděčí nejvíce důstojníkům britské kavalerie, kteří skoky přes různé překážky považovali za vynikající trénink jak jezdce tak i koně. Parkur má úzkou souvislost s drezurou, kůň musí být velice dobře přiježděn a musí důvěřovat jezdci. Na olympijských hrách se poprvé objevuje v roce 1900 v Paříži. Do roku 1945 byl parkur téměř výhradně vojenským sportem a některých závodů se směli účastnit pouze armádní jezdci. Od roku 1974 závodí muži společně se ženami. číst dál

Voltiž je nejčastěji popisována jako gymnastika a tanec na koni. A stejně jako tyto disciplíny je považována spíše za umění než soutěživý sport. Je to jedna z deseti soutěžních jezdeckých disciplín uznávaných Mezinárodní jezdeckou federací. Voltižní ježdění může sloužit také jako terapie pro děti a dospělé s poruchami rovnováhy či pozornosti, pro jedince mající problémy s hrubou motorikou nebo v sociální oblasti. číst dál

Pólo je kolektivní jezdecký sport, ve kterém proti sobě nastupují na venkovním hřišti dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních. Cílem je dostat za pomoci pálky míček do branky soupeře. Pólo, které se hraje většinou v trysku je nejrychlejší hra na světě. Jistá forma póla se hrála již před 2 500 lety v Persii a v Číněa hráli ji muži i ženy. Nazývala se changar - to je v Persii pálka. Název pólo pochází od tibetského slova pulu - míček. Britští vojáci a civilistésloužící v Indii v 19. století si pólo oblíbili a dovezli je do Evropy. Britské pólo se hraje na ponících vysokých 124 cm a pocházejícíchze státu Manipúr mezi Assamem a Burmou, kde je to národní hra. Pólo se v Argentině hrálo poprvé v roce 1877, ale do roku 1930 se tato země stala světovou velmocí číslo jedna v tomto sportu. Argentinští koně, kříženci plnokrevníka s původním domácím criollem, jsou nejlepší na světě. číst dál

Steeplechase je druh koňských dostihů konaný především v Irsku, Velké Británii, Kanadě, USA, Austrálii a Francii. Název je odvozen od prvních závodů, jejichž trať byla určená polohou kostelní věže a účastníci na ní museli skákat přes překážky a příkopy a vůbec v krajině překonávat rozličné přírodní překážky. Ve Velké Británii a v Irsku se dnes pro tento sport používá oficiální označení National Hunt racing, což je ekvivalent českého pojmu překážkové dostihy. Překážkovými dostihy se dnes rozumí dostihy na určitou vzdálenost, v nichž se překonávají různé živé ploty a příkopy. Nejznámějším překážkovým dostihem je Velká národní (Grand National), která se každoročně běhá na závodišti v Aintree u Liverpoolu a byla založena v roce 1836. První oficiální ročník se však konal až o tři roky později. číst dál

Na tuto ryzou klisnu budou všichni vzpomínat jako na koně západoněmeckého jezdce Hartwiga Steenkena, který tragicky zemřel po šestiměsíčním bezvědomí, do něhož upadl po autohavárii v roce 1977. Klisna ho donesla k vítězství v evropském šampionátu v Cáchách v roce 1971 a o rok později mu vyhrála zlatou medaili na olympijských hrách v Mnichově. Nejslavnější ze všech úspěchů však byl její výkon v Hicksteadu v roce 1974, kde dvojice zvítězila ve světovém šampionátu. Simona je nyní na odpočinku jako chovná klisna. číst dál

Ze všech koní, kteří v tomto století vyhráli Derby v Epsomu, má Sea Bird II. pravděpodobně nejlepší pověst. Jeho matka byla prodána řezníkovi za 100 liber dávno předtím, než zaběhl svůj první závod v září 1964. Sea Bird II. byl pozdním hříbětem (vyvíjel se poněkud pomaleji), ale na podzim svého druhého roku se projevil dostatečně slibně, aby ho trenér připravil na důležité závody v roce 1965. Dvě vítězství ve Francii z něho automaticky udělaly favorita pro epsomské Derby. Své fanoušky nezklamal. V jednom okamžiku "se vezl" ve výhodné pozici za vedoucími koňmi, v dalším zasprintoval a předbě... číst dál

Rock byl kůň, kterého jezdil italský jezdec plukovník Piero d'Inzeo, bratr Raimonda d'Inzea, stříbrného medailisty v jednotlivcích na olympiádě v Římě v roce 1960. Krásný bělouš irského původu se překvapivě vynořil na mezinárodním kolbišti v roce 1958,když vyhrál v Paříži, Skok mohutnosti v Londýně (se zdí vysokou 216 cm), skokovou soutěž v Dublinu a dvě v Ženevě. V roce 1958 zvítězil v soutěžích v Římě, včetně ceněné Grand Prix, v Cáchách a ve dvou soutěžích, opět včetně Skoku mohutnosti, v Londýně. Následující rok zažila Paříž jeho první vítězství sezony, za nímž následovala dvě v Cáchách... číst dál

Tiché a poklidné pastviny Sussexu byly neobvyklým prostředím pro zrození největšího dostihového koně Itálie. Ribot se zde narodil v roce 1952 ze spojení naplánovaného geniálním chovatelem Fredericem Tesiem. Úspěchu koně na dostihové dráze, potvrzujících správnost chovatelských metod, se však Tesio nedožil. Ještě jako velmi malé hříbě se Ribot vrátil se svou matkou do Itálie. Byl drobný a nevyvinutý, vypadal nezajímavě a nepřitažlivě, že ho ani nepřihlásili k italským klasickým dostihům. Jeho drobná postava však skrývala rašící schopnosti, které na krátké a slavné období získaly obdiv celého... číst dál

Mimořádná kariéra Red Ruma dospěla k předčasnému konci v dubnu 1978 před objektivy televizních kamer z celého světa, v předvečer závodu, který by byl jeho šestým v pořadí startů ve Velké národní na nebezpečných překážkách dráhy v Aintree. Velkou národní běžel celkem pětkrát. Dosáhl v ní rekordních tří vítězství a dvakrát se umístil na druhém místě. Jeho sláva se šířila po světě. Na konci jeho kariéry, na jaře 1978, účtovala společnost Red Rum Ltd. za každou účast šampiona až 750 liber. Otevíral noční kluby, zahajoval slavnosti, byl přítomen ceremoniálům. Všude, kde se objevil, byl pozdravov... číst dál

S tímto koněm získal italský jezdec plukovník Raimond d'Inze, bratr Piera d'Inzea, zlatou medaili v jednotlivcích na olympiádě v Římě v roce 1960. Pracovní kariéra tohoto italského plnokrevníka jako účastníka mezinárodních parkurových soutěží však byla poměrně krátká, zejména porovnáme-li ji s vlastním koněm Raimonda d'Inzea Bellevue. číst dál

Poacher byl jedním z předních koní military na přelomu 60. a 70. let 20. století. Se svým majitelem, kapitánem Martinem Whiteleyem, si na mistrovství Evropy v roce 1967 vybojoval stříbrnou medaili v jednotlivcích. Na olympiádě v Mexiku o rok později však koně jel seržant Ben Jones, protože majitel měl problémy s páteří. Spolupráce Richarda Meada s Poacherem začala v roce 1970, kdy s ním zajel vítězný závod v Badmintonu. Následujícího roku jel koně znovu, tentokrát jako člen vítězného britského družstva na mistrovství Evropy v Burghley. číst dál

Phar Lap číst dál

První kůň Eddieho Mackena byl Pele. Na mistrovství světa byli druzí za Steenkenem a Simonou. O tři roky později s Pelem, nesoucím už jméno Kerrygold, přišli na evropském šampionátu ve Vídni druzí o jednu desetinu sekundy. číst dál

Byl to oblíbený kůň znamenitého britského parkurového jezdce Davida Brooma. Měl irský původ a byl zakoupen jako tříletý na dublinské přehlídce koní. Jeho nového majitele upoutal skákáním. Mister Softee zvítězil na mistrovství Evropy v Londýně v roce 1962, tehdy s jezdcem Davidem Barkerem. Skutečné jméno si však získal, až když ho v roce 1965 začal jezdit Broom. V následujícím roce se dvojice stala v hlavních britských soutěžích neporazitelnou, když zvítězila ve Zletém poháru krále Jiřího V., v britském skokovém Derby v Hicksteadu, v olympijském Trialu a ve Victor Ludorum na přehlídce Koně r... číst dál